V zemi galského kohouta...2010´
18. 1. 2011
V zemi galského kohouta…
Tato letošní výprava se nezačala právě dobře.Hned z počátku jsem měl velké problémy ve škole a to vlastní vinnou,protože jsem se na to vykašlal.Domlouvala mi máma,táta a nakonec i p.Nikl.Právě jeho slova,ale i rodičů jsem si vzal opravdu k srdci a začal jsem se ve škole šrotit,protože dobré vysvědčení bylo podmínkou odjezdu na vysněnou výpravu do Francie.Těsně před výpravou už čekám jen na výsledek testu z fyziky,ale v hlouby duše doufám,že se povedl.Proto hned v první volné chvíli jedu do Kolína připravit boilie,bižuterii,navinout nový vlasec na testování. A další a další věci.
Jelikož nevím, na jaký revír jedeme je to překvapení našich zahraničních přátel,tak se snažím získat, alespoň nějaké informace o dané lokalitě.Jedinou věc, kterou jsem se dozvěděl bylo,že se jedná o starou pískovnu,kde je velmi čistá voda a má rozlohu cca 50ha.Již podle těchto informací se snažím vymyslet něco,co by na kapry v této lokalitě platilo.Navazuji tedy návazce z fluocarbonu s háčky long shank 6 a připravuji se na odpadávací kameny.
Vysvědčení dopadlo nad očekávání, a tak už mě nestojí v cestě k odjezdu vůbec nic a moje odhodlání a adrenalin je čím dál tím víš.Auto se vším materiálem je připraveno a vše potřebné máme sbaleno.Vyrážíme směr Rozvadov a dále na Norinberk,kde máme sraz s přáteli.Připojujeme se do vláčku dalších dvou aut a jedeme směr Francie.K jezeru dorážíme na večer,ale je dlouho vidět a tak nafukujeme člun převážíme věci.Instalujeme echolot a vyrážíme na vodu.Zhruba uprostřed je velký ostrov a za ním ještě jeden menší se spoustou spadlých stromů do vody.Co ovšem není vůbec dobrý je spousta řas a vodních rostlin,které se nám chytají za sondu a musíme ji stále čistit.Moje černé představy o řasách a rostlinách se potvrzují,ale to předbíhám.Echolot nám ukazuje hloubku od 1,5m-3m.Nacházíme jednu pěknou lavici u ostrova se spadlými stromy,kde hned dáváme jednu „H“ bójku.Táta vystupuje ze člunu a druhé místo si pěkně hledá asi o 20m dále podél ostrova,kde se potápí a hledá nejlepší místo“osaháním“pak tam stejným způsobem pokládá montáž.Já si hledám místo dál podél ostrova.Zjišťuji,že je na ostrově malá laguna,kde je hloubka cca 1m a z ní to pak navazuje na samotné jezero a padá do hloubky 2,20m.Stromy jsou ve vodě skoro všude, tak ani já nebudu bez kapřích kuchyní.My tak s tátou říkáme potopeným stromům, na kterých jsou jako korálky poseté slávky.Navíc si ještě všímám spousty potopených rostlin a řas.Další místo si hledám zhruba na prostředku mezi ostrovem a pevninou.Hloubka je zde 3m a dno je tvrdé pískové.Vše jistí „H“ bójka a hned si přikrmuji pár kuličkami boilie.Místo je vzdáleno zhruba 150m od břehu,kde máme svůj tábor.Naši přátelé obsadili místa vedle nás zprava i leva, asi tak zhruba 50m od nás.
Máme zavezeno vše připraveno a koukáme na jezero.Vypadá úplně jako z pohádky.Po pravé straně máme ptačí rezervaci,kde pozorujeme dalekohledem labutě,husy,lysky,kachny a další ptáky,které ani neznáme.V mělčině pozoruji volavku a ledňáčky.První den jsme všichni bez záběru.Přes den hledáme nová místa,ale teplota nám dělá velké starosti,protože se šplhá až ke 45°C.K zavezeným nástrahám dáváme jen pár kuliček boilie,protože nevidíme na vodě žádnou aktivitu.Další dva dni bez záběru,hned po ranní snídani balíme věci a stěhujeme se na nové místo na protější břeh od našich přátel.Ty jsou také tři dni bez záběru,ale oni se pouštějí do partiklu.My se ovšem chceme dále držet boilie.Celá akce nám trvá skoro celý den,ale hned z večera se mi podaří chytit první rybu.Je to sice menší sumec,ale z místa,kde tušíme opravdu velké kapry,které nám potvrdili i místní rybáři.Důvod záběru sumce byli pelety, a tak s nimi přestáváme na tomto místě krmit dáváme pár kuliček 3XL.Opět zavážíme montáž také z 3XL a doufáme v brzký záběr.Ryba se hlásí o slovo v 3.00hod pěknou jízdou.Nový vlasec se odvíjí z cívky opravdu rychlostí blesku a tak lehce přisekávám.To co cítím mě srazilo na kolena.Není tam nic?!?!?!?Táta mě,ale nabádá k opatrnosti, co kdyby to byl amur.Měl pravdu,výpad u břehu jen tak tak zvládám a už vím,že jde opravdu amura.Podle odhadu kolem 10kg.Ještě dva výpady a je v podběráku,rychlé zvážení,fotka a ryba jde zpátky.Jsem naštvaný,že po čtyřech dnech to zase není kapr.Trochu to odnesl táta,ale on už je na mě zvyklej, tak mě utěšoval,že další ryba, už bude ta, pro kterou jsme přijeli.Měl pravdu ráno/4den/přichází tátovi jízda v ranních hodinách.Rychle na člun a pádluji jako Martin Doktor/ no kam se na mě hrabe/ cca 300m za rybou.Ryba je omotána o bóji, a tak ji bravurně zbavuji lana a táta má pěkný výpad do prutu.Hlavně opatrně nabádám tátu,aby o rybu nepřišel.Chvilku nás ještě vozí,ale pak si dá říct.Na podložce v lodi konstatujeme váhu cca 10kg.Váha při vážení, pak mluvila stejně jako my na lodi.Byl to tátův první kapr v cizině, a tak i přesto,že to nebyl mohykán,tak na něm byla vidět radost.Fotky si opravdu užil na ranním sluníčku a ve vodě.Při pouštění zpět šeptá táta kaprovi, ať pošle ještě větší příbuzné.Pusa a ryba plave zpět domů.Dáváme snídani, při které se domlouváme, co dál.Dohoda zní jasně:budeme hledat další horká místa.Celý den jezdíme na člunu a práce je za námi vidět na vodě ,vypadá to jako v bójkovém háji.Rozhodli jsme se,že každý den budeme vyvážet nástrahy k jinému místu,které den dopředu nakrmíme.Důvod byl ten,že z míst odkud přišli záběry už další nepřichází.
Na večer zavážím na nové místo,kde jsme zakrmili boilie a dvěma hrstmi pelet.Jako nástrahu používám dvě koule 3XL 21mm.Jen se setmí mám opravdu brutální jízdu na levý prut.Rychle do člunu a hurá za rybou.Tentokrát jedu s kolegou od vedle,protože táta byl na pivku u kolegů a záběr neslyšel.Přiběhl,až když už jsme byli na vodě.Když viděl, jak se mi ohýbá prut, tak si říkal: „tak to bude kapr jako sele“.Jenže já už jsem věděl,že je to opět sumec a moje naštvání neznalo mezí.Trošku mě uklidnila velikost155cm a váha 22,5kg.Pár fotek a šup s tou slizkou potvorou zpět do vody.Focení probíhalo ve dvou,protože bych ho sám neunesl, a tak mi sekundoval kolega,který se mnou pádloval.Byla to taková sranda,že i táta s foťákem se smál,až se za břicho popadal.Podle toho vypadali i ty fotografie-všechny rozmazané-tady nepoužitelné.
Další den opět hledáme další místa.Jistě se každý ptá, jaká to asi jsou místa.Hledáme samozřejmě taková,která jsou s tvrdým dnem bez bahna v hloubce kolem dvou, až tří metrů.Dno „prohmatávám“ speciální tyčí,abych se opravdu přesvědčil,že je tam to co hledám.Na pravé straně nacházíme ,krásnou lavici v hloubce 2m, kde je dno tvrdé cca 3m na 3m.Pár kuliček 3XL a táta zaváží svůj prut právě sem.Při položení nástrahy mu říkám:“tady to přijde“ je to opravdu top místo.Tátovi se též líbí a je velice spokojen.Já si také hledám nové místo,které je zhruba uprostřed jezera ve vzdálenosti 350m.Jedná se o čtverec o rozměrech 5x5m s pískovým tvrdým dnem.Lehce zde prokrmuji a dávám bóji.Jelikož mám ještě další místa, tak na toto místo nezavážím nástrahu.Později jsem zjistil,že právě toto místo bylo jedno z nejlepších.Já si zavážím nástrahy mezi bóje,kde jsou také horká místa.Z těchto míst jsem měl po dobu pobytu na jezeře asi 7 záběrů,ale bohužel se mi nepodařilo dostat rybu na břeh.Vždy se mi zamotala do boje nebo do vázky u břehu,kde byli kořeny a větve stromů.
Ve 3,30hod nás ze spánku budí tátův píkák krásnou hudbou,kterou každý kaprař hrozně rád poslouchá.Teď se ještě pozastavím nad tím co tomuto záběru přecházelo.Táta se s přáteli trochu občerstvil/nebyl opilý/,ale chtělo se mu hodně spát.Já jsem v noci hlídkoval skoro, až do rána a celou situaci jsem monitoroval.Šlo o to,že jsem krátké pípance zaslech již kolem 24.00hod, vždy jeden, až dva.Nechávalo mě to v klidu,protože jsme čekali na větší rybu a tak jsem nechal i tátu spát.Jenže pípance se k ránu stupňovali, až v jízdu.Byla to opravdu moc pěkná noc,ale vůbec jsem nezahmouřil oka.Na člunu mi táta říká “tak to je ta ryba, pro kterou jsme sem přijeli“ tah byl obrovský a zatím byla ryba na volné vodě ,kde byla malá pravděpodobnost,že se zamotá do vázky.Jak jsem byl unavený, tak mi boj připadal skoro nekonečný a on trval pouhých 30min.Když táta dával kapra do člunu, tak říká:“ten má 15kg“.Byl to nádherný lysec plný síly a odhodlání,které nám ukázal několikrát než jsme dorazili ke břehu.Rybu vážíme/14,30kg/ Focení si užíváme je to paráda,sluníčko,teplá voda, kde se fotky dělají úplně nejlépe a zpěv ptáků je něco nezapomenutelného.Pár krát tátovi, jak se říká umyje hubu,ale to člověk vůbec nevnímá.Pouštíme ho zpět a já si říkám jestli na mě taky přijde řada.
Dáváme snídani a já se rozhoduji vyvézt svoji nástrahu na lavici,kterou jsme našli předešlí den.Vše řádně připravuji jako pokaždé.Dávám do kbelíku trochu pelet a boilie boostrovaných v 3XL boosteru.Na háček umisťuji 3XL boilie 2x21mm obalených v 3XL obalovačce.S největší opatrností a precizností pokládám montáž na místo, o kterém jsem přesvědčen,že to musí přijít.Přihazuji připravené pelety a boilies /oboje 3XL18-20mm/ v okruhu asi 2m a spokojeni svoji prací se vracíme zpátky na břeh a cestou si povídáme,že už to opravdu i mě musí přijít.Vše je připraveno, a tak s tátou děláme další montáže Kryston mantis dark25lb háček centurion 2000 vel.6 a4 druhá montáž byla udělaná 360stupňů háček longshank velikosti 6 a fluocarbon od carp´r´ us, abychom byli připraveni na noc.K večeři máme steaky z vepřového/připravili naši přátelé/a dobré studené pivo, do kterého někde sehnali led.No prostě, už mi scházel ke štěstí jen ten kapr.Lehnout si jdeme hodně po půlnoci,ale dlouho nemohu usnout,protože stále přemýšlím jestli jsem vše udělal na 100%.Při koncertu žab nakonec usínám a zdá se mi o rybách je to jako v pohádce.Ráno mě budí táta ze snídaní.Ptám se trochu ještě ve spánku jestli je opravdu ráno,protože jsem neměl v noci záběr, na který jsem takovou dobu čekal.Táta odpovídá:“ne,ani to nepíplo“.V klidu dosnídáme a já propadám beznaději,že se mi nepodaří chytit kapra.Táta mě sleduje v mém rozpoložení, a tak hned vytahuje svoje zbraně a říká-neboj to přijde, vždyť víš,že ti letos ty závěry výprav jdou.Jenže už ani to mi nepomáhá.Jdu pokecat ke kolegům,ale ty jsou na tom ještě hůř než my.Chytli pouze jednoho amura 16kg a dva kapry kolem 12kg ve třech lidech.Po pěšině podél jezera se vracím k tátovi.Vyprávím mu co jsme se dozvěděl a v tom se ozývá můj pípák vyvezený na nové místo.Adrenalin se mi vlévá do hlavy a přestávám přemýšlet co se vlastně děje.Automaticky lehce při sekávám a skáču do člunu.Táta už tam sedí a čeká na mě.Podběrák je v pohotovosti a podložka na svém místě.Jen slyším to je „on“ tak hlavně bacha, ať ti nezajede do vázky.Těch 400m mi připadá, jako když jedu z Prahy do Kolína,ale ta slast se ani nedá popsat.Najednou se zastavujeme těsně nad rybou,která stále nejeví známky únavy a dělá jeden výpad za druhým.Táta přestal pádlovat a necháme se rybou jen táhnout a otáčet.Nechce se,ale odlepit od dna,v duchu si říkám hlavně,aby to nebyl slizoun.Jenže výpady,které cítím, až v kostech jsou určitě od kapra.Hloubka je v těchto místech přes tři metry, a tak nebude lehké rybu dostat nahoru.Začínají se mi třást ruce, jak z velkého tahu, tak z únavy.Opírám si prut o nohy a chvilku odpočívám,abych nabral nové síly.Snažím se opatrně rybu zvedat na hladinu a konečně se to daří,ale při krátkém pohledu na hladinu přichází opět výpad.Jenže to už vím s kým mám tu čest-je to 16,17kg nebo více no znáte to,když člověk vidí rybu poprvé vedle lodi.To se honí takových myšlenek tisíce.Začínám mít lehce navrch, a tak vidíme kapra opět na hladině.Ještě jeden lehký výpad a už říkám tátovi můžeš.Podběrák je ve vodě a v zápětí je v něm i kapr.Dáváme ho opět do člunu a jedeme směr břeh.Trvá to opět nekonečně dlouho.Už se vidím jak vážíme,fotíme a hlavně pouštíme našeho kamaráda domů.Všechno proběhlo, tak jak jsem napsal.Váha se zastavila na 15,30kg fotky ve vodě jsem pojal jako společnou koupel a pak už nezbývalo dát rybě pusu a svobodu s přáním: doufám,že až tě chytím příště,tak budeš mít dvacet kilo.Byl jsem nesmírně šťastný,že se mi podařilo po všem úsilí a ztracených rybách ve vázkách chytit největší rybu výpravy.Táta mi potřásl rukou a přidal gratulaci hodně mě to povzbudilo do dalších nápadů a plánů.Jenže to před námi byla ještě jedna poslední noc.Mě už záběr nepřišel,ale táta těsně nad ránem chytil ještě jednu desítku.
Ráno jsme si trochu přispali, jelikož už žádný záběr nepřišel.Do balení se nám moc nechtělo,ale co se dá dělat všechno jednou končí i tato úžasná výprava, na které jsem se toho hodně naučil.Kolem poledne je vše sbaleno doslova nacpáno do auta.V prvním městečku narážíme na MC Donald, a tak si ještě pokecáme s přáteli dáme oběd, a pak už jedeme směr Praha.Těsně před hranicemi naší republiky ještě máme jednu takovou menší adrenalinovou akci v podobě prázdné nádrže.Je to proto,že v Německu mají pumpy hodně vzdálené od sebe a na to my nejsme zvyklí.Ptám se tedy kolik na rezervu ujedeme.Táta říká,že 60km,když najíždíme už za hranicemi 62km ,tak se opravdu modlíme,abychom k pumpě dojeli.Čeká nás poslední kopeček a stojíme u stojanu,Nakonec jsme tedy najeli 65km na rezervu.To byl tedy závěr.Nechtělo by se mi po strop naložené auto tlačit…
Na závěr bych chtěl říct,že to učení ve škole,které jsme musel hodně zlepšit stálo za to.Jsem rád že mi rodiče domluvili a nakonec jsme s tátou na tuto výpravu odjeli.
Ještě jednou mámo,táto děkuji.
A ještě jeden velký dík p.Niklovi za výborné boilie a celkovou podporu.
P.S. Ještě se sem určitě vrátím…
Náhledy fotografií ze složky Francie